Kdykoliv se dostane společnost do něčím komplikované situace, reaguje na to trh růstem cen, tedy znehodnocováním měny. A zatímco peníze v takových dobách ztrácejí svoji atraktivnost, zpátky k původní hodnotě už se vesměs nevracejí.
Co to znamená v praxi? Pro nikoho nic dobrého.

• Ti, kdo si utrhovali od úst a našetřili si nějaké peníze, musí volky nevolky akceptovat skutečnost, že už si za naspořené peníze nikdy nekoupí tolik, co dříve.
• A ti, kdo žádné peníze nemají, tím sice bezprostředně poškozeni nejsou, ale ani oni si nemohou lebedit. Protože znehodnocená měna znamená vyšší ceny, které tito musí platit. A pokud si nemohou zvýšit příjmy, logicky jim to, co dostávají, nestačí na dřívější životní úroveň, už i tak třeba bídnou.

A co s tím?
Ti druzí se prostě musí přičinit, aby obstáli. A ti první, ti, kdo mají peníze, by na to měli reagovat tím, že investují do něčeho, co jim garantuje udržení hodnoty, již jejich peníze představují.
A do čeho investovat? Možností je tu sice dost a dost, ale v naprosté většině z nich jde buď o finanční produkty, jejichž výnosy nenahradí ztráty, nebo o rizikové produkty, u nichž hrozí, že se investor nakonec dostane z pověstného deště pod okap. Tedy že klidně přijde i o to, co investoval.

Ale je i výjimka. Například cena zlata je vždy jistá, u tohoto drahého kovu nikdy nehrozí, že by se stal nezajímavým a bezcenným. A ten, kdo si v příhodné chvíli nakoupí za své slábnoucí peníze zlato, na tom vydělá. A to ať už mu jde o spekulativní obchod, tedy nakupování zlata v levnějších dobách a jeho prodej tehdy, když toto podraží, nebo o pouhé ukládání finanční hodnoty do něčeho stabilně cenného, činí ten, kdo se tomuto věnuje, jedině dobře.
Protože ten, kdo má zlato, nemusí mít z nestability trhu strach. Toho se pokles hodnoty měny nedotkne. A proto je dnes těch, kdo zlato nakupují, stále víc a víc.